Umrlčí prkna
Umrlčí prkna instalovaná na chodbě v patře připomínají svérázný zvyk obyvatel staré Šumavy. Na prkno byl pokládán nebožtík dle obyčeje obličejem ke dveřím, zkřížené ruce převázány růžencem. Takto spočíval až do pohřbu. Jestliže zemřel v zimě, byl uložen do chladného přístěnku a pohřben až na jaře, kdy bylo možné vykopat hrob. Tento zvyk byl tedy vynucen přírodními podmínkami – vysokým sněhem a velkými mrazy.
Po pohřbu bylo prkno opatřeno pamětním nápisem, případně vyzdobeno řezbou a vystaveno v domácí kapli usedlosti, na křižovatce cest u Božích muk , nebo u cesty směřující ke hřbitovu. Prkno potom sloužilo jako pomníček zemřelého, kladly se k němu květiny a kolemjdoucí mu mohl věnovat modlitbu či vzpomínku.
Po pohřbu bylo prkno opatřeno pamětním nápisem, případně vyzdobeno řezbou a vystaveno v domácí kapli usedlosti, na křižovatce cest u Božích muk , nebo u cesty směřující ke hřbitovu. Prkno potom sloužilo jako pomníček zemřelého, kladly se k němu květiny a kolemjdoucí mu mohl věnovat modlitbu či vzpomínku.