Detailně o Muzeu Šumavy v Kašperských Horách
Muzeum Šumavy Kašperské Hory
Kašperské Hory jsou přirozeným střediskem střední Šumavy. Malebné a výstavné sídlo nad údolími horských potoků a řeky Otavy obklopují lesnaté hory, z nichž některé svou nadmořskou výškou přesahují tisíc metrů.Toto nejvýše položené gotické město v Čechách za svůj vznik a slávu vděčí především bohatým ložiskům zlata i staré obchodní cestě do Pasova. Současné město sází především na další rozvoj turistického ruchu. Kromě přírodních a krajinných krás jsou Kašperské Hory přitažlivé také svými stavebními památkami a muzei. Vedle soukromého muzea motocyklů a hraček patří tradiční turistický zájem především místnímu Muzeu Šumavy, které tu má dlouholetou tradici.
Původní muzeum v Kašperských Horách bylo založeno v roce 1924 jako městské vlastivědné muzeum. Za hlavního zakladatele muzea je považován ředitel místní měšťanské školy Rudolf Nowak, který v Kašperských Horách působil jako učitel od roku 1898. Již v prvních letech existence muzea shromáždil více než tři tisíce sbírkových předmětů, pro muzejní expozici vytvořil řadu nákresů a plánků i čtyři metry dlouhý model hradu Kašperku. Nowakovým pokračovatelem byl všestranně nadaný profesor kašperskohorské německé reálky Hans Kollibabe, známý jako organizátor místního kulturního života, zvláště hudebního, autor četných vlastivědných článků, kronikář a především sběratel lidových pohádek, pověstí i historek ze střední Šumavy, které vydal knižně. Za jeho působení muzeum získalo celou řadu cenných přírůstků zejména z oblasti lidové kultury, sbírky byly roztříděny a uspořádány. Je třeba ocenit skutečnost, že malé vlastivědné muzeum v Kašperských Horách už ve třicátých letech dokázalo z veřejných sbírek zorganizovat vědecký archeologický průzkum keltských hradišť na Sedle u Albrechtic a na Obřím hradu u Popelné. V nelehké době po roce 1945 mělo muzeum štěstí v osobě příbramského rodáka učitele Emanuele Boušky, který nejen že přes několikeré stěhování sbírek uhájil existenci muzea, ale v nebývalém rozsahu sbírky vlastními sběry významně obohatil. Bouška dal muzeu novou náplň a cíle, z muzea původně městského vytvářel muzeum pro širší oblast Šumavy, s pomocí specializovaných odborníků budoval nová oddělení zvláště pro opomíjené obory přírodních věd. V poválečných letech byly položeny základy skvělé sbírce výtvarného umění, zejména šumavských kreseb a obrazů předních českých krajinářů jako Josefa Váchala, Josefa Krejsy, Otakara Nejedlého či Aloise Moravce. V roce 1967 vstoupilo muzeum v Kašperských Horách spolu s muzei v Sušici a Železné Rudě do komplexu Muzea Šumavy. Právě do Kašperských Hor je situována velká část odborných i výstavních aktivit celého muzejního komplexu. Zvláštní pozornost je věnována práci se sbírkami oborů zoologie, botaniky a geologie. Historické pracoviště se zaměřuje na regionální dějiny, práci se sbírkami skla, výtvarného umění a lidové kultury. Dobré podmínky pro péči o muzejní sbírky dávají nyní nově vybudované a moderně zařízené depozitáře.
Stálé expozice muzea v Kašperských Horách zaujímají všechna tři podlaží hlavní budovy. V přízemí je výstava starého umění, v prvním patře se nachází expozice „Příroda Šumavy“, ve druhém historická expozice „Šumava – život a práce lidí“.
Staré umění je v muzeu zastoupeno především díly gotiky a baroka. Z nejvzácnějších krajových památek středověku lze připomenout například životní sochy sv. Mořice a sv. Mikuláše z konce 15. století nebo Madonu z Velkého Boru z 2. poloviny 14. století, která je nejstarší gotickou dřevořezbou z oblasti horního Pootaví. Zcela výjimečným dílem pozdní gotiky je skříňový - křídlový oltář Panny Marie Ochranitelky se sochami Madony, sv. Kryštofa a sv. Šebestiána s cyklem obrazů ze života Panny Marie a světců. Nejvýše jsou ovšem ceněna díla anonymního řezbáře zvaného Mistr Oplakávání ze Zvíkova, tvůrce „velké“ kašperskohorské archy datované do let 1510 – 1520, z níž se dochovaly nádherné životní sochy sv. Markéty, Madony s Ježíškem a Ukřižovaného Krista. Z barokních památek zvlášť vyniká rozměrné plátno Martina Altomonte (1657-1745) Bitva s Turky u Parkanu a dále znamenitá socha sv. Jana Nepomuckého ze zámku v Dolejším Krušci dílo Jana Brokoffa (1652-1718), zřejmě prototyp slavné světcovy sochy na Karlově mostu.
Přírodovědná expozice je uvedena oddílem věnovaným geologii a mineralogii Šumavy. V následujících částech expozice ve výběru prezentuje rostliny a živočichy tak, jak se vyskytovaly nebo vyskytují v podle jednotlivých biotopů – les, lidská sídla, vody stojaté a tekoucí, zemědělská krajina. Z historicky nejzajímavějších exponátů lze připomenout preparát supa bělohlavého zastřeleného roku 1915 u hradu Kašperku nebo hlavu vlka z Modravy z roku 1982.
Historická expozice věnovaná životu a práci lidí na Šumavě zaujímá celé druhé patro budovy. Je rozčleněna do oddílů Osídlení a bydlení, Zemědělství, dřevařství a lidové umění, Sklářství, Těžba zlata a Kašperské Hory. Expozici doplňují novodobá umělecká díla inspirovaná přírodou a krajinou Šumavy. V prvním prostoru věnovaném osídlení a bydlení zaujme návštěvníka především nápodoba lidového interiéru z počátku 19. století, dále třeba ukázky historického i lidového malovaného nábytku. Jsou zde naprosté unikáty jako skříň a truhla z 15. století, údajně z hradu Kašperku, model původního dřevěného kostela v Kvildě, rychtářská práva rychtářů Královského hvozdu. Z řezbářských prací zaujmou monumentálně působící Bůh-Otec z doby po 1700 nebo středověká milostná socha svatého Vintíře - Gunthera ze světcova kostela Dobré Vodě u Hartmanic. Druhá místnost je věnována starému zemědělství, transportu a zpracování dřeva. Zvláštní místo zde zaujímají příklady lidového umění – jako soubor obrázků na skle ze známé Verderberovy dílny v Kvildě, vyřezávané jesličky kašperskohorského hrobníka Wenzela Tutschku, malby, dřevořezby či předměty spjaté s lidovou zbožností včetně zdobených umrlčích prken. Následující dvě místnosti expozice jsou věnovány přehledu historie šumavského sklářství. Zde jednoznačně figurují soubory výrobků skláren v Lenoře a Anníně a především pak soubor nádherných secesních váz z Klášterského Mlýna u Rejštejna z doby kolem 1900. Mezi zajímavosti tu patří například zdobené lahvičky na šňupavý tabák, unikátní skleněné housle z Annína nebo umělecké zařízení z vily sklářského podnikatele Maxe von Spauna. Poslední prostor expozice je věnován minulosti Kašperských Hor, zejména slavné těžbě zlata, kterou přibližují archeologické nálezy, různé dokumenty i názorné modely. Dále se tady připomíná mezinárodní obchodní cesta z Pasova – Kašperskohorská Zlatá stezka, místní poutní tradice, odborná škola pro zpracování dřeva nebo osobní vztah spisovatele Šumavy Karla Klostermanna ke Kašperským Horám. Pozoruhodné jsou také ukázky nálezů mincovních pokladů z dob třicetileté války a zejména pak nádherná goticko-barokní stříbrná monstrance kostela sv. Markéty se zavěšenými hrudkami zlata z místních dolů. V prostoru chodby a schodiště můžete vidět ukázky šumavských prací předních českých malířů – krajinářů. Muzeum láká návštěvníky také svými pravidelnými sezónními výstavami v nových výstavních prostorách. Muzeum Šumavy v Kašperských Horách tak patří k těm kulturním zařízením, která nestačí navštívit jen jednou.
Vladimír Horpeniak, Muzeum Šumavy
Kašperské Hory jsou přirozeným střediskem střední Šumavy. Malebné a výstavné sídlo nad údolími horských potoků a řeky Otavy obklopují lesnaté hory, z nichž některé svou nadmořskou výškou přesahují tisíc metrů.Toto nejvýše položené gotické město v Čechách za svůj vznik a slávu vděčí především bohatým ložiskům zlata i staré obchodní cestě do Pasova. Současné město sází především na další rozvoj turistického ruchu. Kromě přírodních a krajinných krás jsou Kašperské Hory přitažlivé také svými stavebními památkami a muzei. Vedle soukromého muzea motocyklů a hraček patří tradiční turistický zájem především místnímu Muzeu Šumavy, které tu má dlouholetou tradici.
Původní muzeum v Kašperských Horách bylo založeno v roce 1924 jako městské vlastivědné muzeum. Za hlavního zakladatele muzea je považován ředitel místní měšťanské školy Rudolf Nowak, který v Kašperských Horách působil jako učitel od roku 1898. Již v prvních letech existence muzea shromáždil více než tři tisíce sbírkových předmětů, pro muzejní expozici vytvořil řadu nákresů a plánků i čtyři metry dlouhý model hradu Kašperku. Nowakovým pokračovatelem byl všestranně nadaný profesor kašperskohorské německé reálky Hans Kollibabe, známý jako organizátor místního kulturního života, zvláště hudebního, autor četných vlastivědných článků, kronikář a především sběratel lidových pohádek, pověstí i historek ze střední Šumavy, které vydal knižně. Za jeho působení muzeum získalo celou řadu cenných přírůstků zejména z oblasti lidové kultury, sbírky byly roztříděny a uspořádány. Je třeba ocenit skutečnost, že malé vlastivědné muzeum v Kašperských Horách už ve třicátých letech dokázalo z veřejných sbírek zorganizovat vědecký archeologický průzkum keltských hradišť na Sedle u Albrechtic a na Obřím hradu u Popelné. V nelehké době po roce 1945 mělo muzeum štěstí v osobě příbramského rodáka učitele Emanuele Boušky, který nejen že přes několikeré stěhování sbírek uhájil existenci muzea, ale v nebývalém rozsahu sbírky vlastními sběry významně obohatil. Bouška dal muzeu novou náplň a cíle, z muzea původně městského vytvářel muzeum pro širší oblast Šumavy, s pomocí specializovaných odborníků budoval nová oddělení zvláště pro opomíjené obory přírodních věd. V poválečných letech byly položeny základy skvělé sbírce výtvarného umění, zejména šumavských kreseb a obrazů předních českých krajinářů jako Josefa Váchala, Josefa Krejsy, Otakara Nejedlého či Aloise Moravce. V roce 1967 vstoupilo muzeum v Kašperských Horách spolu s muzei v Sušici a Železné Rudě do komplexu Muzea Šumavy. Právě do Kašperských Hor je situována velká část odborných i výstavních aktivit celého muzejního komplexu. Zvláštní pozornost je věnována práci se sbírkami oborů zoologie, botaniky a geologie. Historické pracoviště se zaměřuje na regionální dějiny, práci se sbírkami skla, výtvarného umění a lidové kultury. Dobré podmínky pro péči o muzejní sbírky dávají nyní nově vybudované a moderně zařízené depozitáře.
Stálé expozice muzea v Kašperských Horách zaujímají všechna tři podlaží hlavní budovy. V přízemí je výstava starého umění, v prvním patře se nachází expozice „Příroda Šumavy“, ve druhém historická expozice „Šumava – život a práce lidí“.
Staré umění je v muzeu zastoupeno především díly gotiky a baroka. Z nejvzácnějších krajových památek středověku lze připomenout například životní sochy sv. Mořice a sv. Mikuláše z konce 15. století nebo Madonu z Velkého Boru z 2. poloviny 14. století, která je nejstarší gotickou dřevořezbou z oblasti horního Pootaví. Zcela výjimečným dílem pozdní gotiky je skříňový - křídlový oltář Panny Marie Ochranitelky se sochami Madony, sv. Kryštofa a sv. Šebestiána s cyklem obrazů ze života Panny Marie a světců. Nejvýše jsou ovšem ceněna díla anonymního řezbáře zvaného Mistr Oplakávání ze Zvíkova, tvůrce „velké“ kašperskohorské archy datované do let 1510 – 1520, z níž se dochovaly nádherné životní sochy sv. Markéty, Madony s Ježíškem a Ukřižovaného Krista. Z barokních památek zvlášť vyniká rozměrné plátno Martina Altomonte (1657-1745) Bitva s Turky u Parkanu a dále znamenitá socha sv. Jana Nepomuckého ze zámku v Dolejším Krušci dílo Jana Brokoffa (1652-1718), zřejmě prototyp slavné světcovy sochy na Karlově mostu.
Přírodovědná expozice je uvedena oddílem věnovaným geologii a mineralogii Šumavy. V následujících částech expozice ve výběru prezentuje rostliny a živočichy tak, jak se vyskytovaly nebo vyskytují v podle jednotlivých biotopů – les, lidská sídla, vody stojaté a tekoucí, zemědělská krajina. Z historicky nejzajímavějších exponátů lze připomenout preparát supa bělohlavého zastřeleného roku 1915 u hradu Kašperku nebo hlavu vlka z Modravy z roku 1982.
Historická expozice věnovaná životu a práci lidí na Šumavě zaujímá celé druhé patro budovy. Je rozčleněna do oddílů Osídlení a bydlení, Zemědělství, dřevařství a lidové umění, Sklářství, Těžba zlata a Kašperské Hory. Expozici doplňují novodobá umělecká díla inspirovaná přírodou a krajinou Šumavy. V prvním prostoru věnovaném osídlení a bydlení zaujme návštěvníka především nápodoba lidového interiéru z počátku 19. století, dále třeba ukázky historického i lidového malovaného nábytku. Jsou zde naprosté unikáty jako skříň a truhla z 15. století, údajně z hradu Kašperku, model původního dřevěného kostela v Kvildě, rychtářská práva rychtářů Královského hvozdu. Z řezbářských prací zaujmou monumentálně působící Bůh-Otec z doby po 1700 nebo středověká milostná socha svatého Vintíře - Gunthera ze světcova kostela Dobré Vodě u Hartmanic. Druhá místnost je věnována starému zemědělství, transportu a zpracování dřeva. Zvláštní místo zde zaujímají příklady lidového umění – jako soubor obrázků na skle ze známé Verderberovy dílny v Kvildě, vyřezávané jesličky kašperskohorského hrobníka Wenzela Tutschku, malby, dřevořezby či předměty spjaté s lidovou zbožností včetně zdobených umrlčích prken. Následující dvě místnosti expozice jsou věnovány přehledu historie šumavského sklářství. Zde jednoznačně figurují soubory výrobků skláren v Lenoře a Anníně a především pak soubor nádherných secesních váz z Klášterského Mlýna u Rejštejna z doby kolem 1900. Mezi zajímavosti tu patří například zdobené lahvičky na šňupavý tabák, unikátní skleněné housle z Annína nebo umělecké zařízení z vily sklářského podnikatele Maxe von Spauna. Poslední prostor expozice je věnován minulosti Kašperských Hor, zejména slavné těžbě zlata, kterou přibližují archeologické nálezy, různé dokumenty i názorné modely. Dále se tady připomíná mezinárodní obchodní cesta z Pasova – Kašperskohorská Zlatá stezka, místní poutní tradice, odborná škola pro zpracování dřeva nebo osobní vztah spisovatele Šumavy Karla Klostermanna ke Kašperským Horám. Pozoruhodné jsou také ukázky nálezů mincovních pokladů z dob třicetileté války a zejména pak nádherná goticko-barokní stříbrná monstrance kostela sv. Markéty se zavěšenými hrudkami zlata z místních dolů. V prostoru chodby a schodiště můžete vidět ukázky šumavských prací předních českých malířů – krajinářů. Muzeum láká návštěvníky také svými pravidelnými sezónními výstavami v nových výstavních prostorách. Muzeum Šumavy v Kašperských Horách tak patří k těm kulturním zařízením, která nestačí navštívit jen jednou.
Vladimír Horpeniak, Muzeum Šumavy