Muzeum Šumavy

Muzeum v Horské synagoze v Hartmanicích nabízí během letní sezóny návštěvu putovní výstavy Švédská záchrana. Výstavu připravilo v roce 2025 pod vedením Venduly Hingarové oddělení skandinavistiky ÚGS u příležitosti 80. výročí konce druhé světové války. Výstava „ŠVÉDSKÁ ZÁCHRANA – Čechoslováci ve Švédsku za druhé světové války“ reflektuje osudy obyvatel okupovaného Československa, kteří přežili díky odvaze, štěstí či záchraně humanitárních organizací. Jejich příběhy odhalují, jak hluboce se válečná tragédie vepsala i do klidného obrazu neutrálního Švédska – a jak se v těžkých válečných letech lidské osudy propojily napříč hranicemi. Výstava bude ukončena přednáškou její autorky PhDr. Venduly Hingarové, Ph. D. v sobotu 12. září od 18 hodin

Spojte krásu šumavské přírody s inspirativním setkáním s poctivým řemeslem. V Muzeu Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě právě probíhá prodejní výstava „Dvě tváře šamotové hlíny", která představuje tvorbu dvou šumavských keramiček – Ivety Kůsové a Jarky Kolbekové.
Objevte jedinečnou zahradní i interiérovou keramiku inspirovanou krajinou Šumavy a tradičně vypalovanou keramiku pro každodenní použití. Každý kus nese svůj vlastní příběh, otisk rukou autorky i kouzlo přírodních materiálů.

Jak se mohou lidé octnout a jak vypadá život mezi hranicemi států a mimo jejich zodpovědnost? Přednáška přibližuje dějiny země nikoho, v níž byli na konci 30. let 20. století ve středovýchodní Evropě zachyceni židovští uprchlíci - lidé vyhánění z nacistického Německa a dalších zemí. Mnohá místa, kde uprchlíci živořili na sklizeném poli, v rozpadajícím se průmyslovém objektu či na rezavé tažné lodi, zůstávají dnes zapomenuta. Přednáška se zabývá tím, jak uprchlíci sami zemi nikoho vnímali a jak svému vylučování ze společnosti a za hranice vzdorovali. Analyzuje jejich interakci s pohraničníky nebo pracovníky humanitárních organizací. V kontrastu s žitou zkušenost bezstátnosti zkoumá představy liminálního prostoru, které vymazávají identitu uprchlíků a jejich schopnost samostatného jednání.


Michal Frankl vystudoval politologii na Univerzitě Karlově v Praze (1993–2000). V roce 2006 získal na téže univerzitě titul Ph.D. s disertační prací na téma českého antisemitismu na konci 19. století. V letech 2008 až 2016 vedl Oddělení pro dějiny šoa v Židovském muzeu v Praze. Mezi lety 2016 a 2025 působil jako vědecký pracovník v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Od roku 2010 spolupracuje s Evropskou infrastrukturou pro výzkum holokaustu (EHRI) a od roku 2019 je hlavním řešitelem projektu ERC Consolidator »Unlikely Refuge? Refugees and Citizens in East-Central Europe in the 20th Century« [Nepravděpodobný azyl? Uprchlíci a občané ve středovýchodní Evropě ve 20. století] (2019–2025).

Od roku 2025 je Michal Frankl vedoucím oddělení »Vědění a participace« v Leibnizově ústavu pro dějiny a kulturu východní Evropy (GWZO) v Praze.