912 smysluplně ujetých kilometrů


Je brzy ráno 26. listopadu 2025 a přes šumavské vrcholy, stále ještě zahalené v mlžném oparu, si razí cestu dodávka Muzea Šumavy. Pavel Ryšnovský – technik, údržbář, výstavář, zkrátka člověk, bez nějž by se tato staletá instituce obešla jen stěží, řídí bílý vůz na namrzlé vozovce s rozvahou a klidem sobě vlastním. Tentokrát se však nejedná o běžný rutinní výjezd ze Sušice na pobočku do Železné Rudy. Za nedlouho překračuje náš vůz státní hranice a míří dál na západ. Pavel dobře ví, kam jedeme. Čeká nás teď dlouhá cesta po dálnici a já cítím povinnost říct mu také proč tam jedeme. 
13. dubna 1934 se v Nové Peci narodil Alfred Schläger. Prožil zde šťastné a bezpečné dětství. Zprvu navštěvoval školu ve své rodné vísce, následně chodil 1 rok do školy v Horní Plané. Záhy však jeho život, jako mnoho jiných, silně poznamenalo neklidné období a válečný chaos. 13. srpna 1946 byla rodina vysídlena z Československa do německého Billingbachu. Finanční možnosti neumožnily mladému Alfrédovi gymnaziální vzdělání, a tak se velmi brzy zapojil do pracovního procesu a postupně stoupal v kariérním žebříčku mezi ty nejlepší zaměstnance. V roce 1956 se rodina přestěhovala do vlastního domu v Gerabronnu, který postavila s velkým nasazením a vlastním přičiněním. O tři roky později se Alfréd oženil a se svou ženou Augustou se stali rodiči čtyř dětí. Dalším jeho velkým životním milníkem (r. 1984) bylo založení vlastní firmy zabývající se kovovýrobou, díky níž si splnil sen o samostatnosti. Do svého vlastními silami vybudovaného díla nepřestával vkládat zkušenosti, píli, oddanost a mnoho energie. Až do své smrti 25. ledna 2021 denně pomáhal ve vedení firmy svému synovi nejenom dobrou radou, ale zejména skutky.
To už ale muzejní Ford zastavuje před velkým bílým domem Famillie Schläger v Gerabronnu. Než se vůbec stihnu vzpamatovat, dostává se nám velmi vřelého uvítání od pana Kellermanna, jeho ženy Ingrid a jejich dcery. V jídelně nám je nabídnuta káva, na stole je prostřeno. „Nejdřív práce, potom posilnění!“ shodujeme se všichni s úsměvem a jdeme nakládat. 3 plné krabice významných knih o Šumavě, 16 plných krabic s dílem šumavského spisovatele Adalberta Stiftera a přenádherný obraz s výjevem Českého Krumlova. Poté nás čeká vynikající polévka s pečivem z místní pekárny, nechybí chutný dezert. Dostalo se nám nejenom srdečného přijetí a úchvatného daru, ale též řádného posilnění na cestu domů. Když po velmi příjemném rozhovoru odjíždíme z Gerabronnu, mohu pokračovat ve svém vyprávění.
„Taková pohostinnost, to snad ani nebyla pravda!“ usmívá se Pavel s plným žaludkem „Ta paní je skvělá kuchařka!“ Ta paní, Ingrid Kellermann, je jednou z dětí pana Schlägera. A díky ní vezeme vzadu pozůstalost po jejím otci. Pan Alfréd, navzdory svému úspěšnému a šťastnému životu, zůstal vždy hluboce spjat se svými kořeny. O tom svědčil i námi navštívený dům. Tolik památek, artefaktů a odkazů na dnešní oblast Lipenska a Českokrumlovska byste těžko pohledali v domech našinců. A už vůbec byste je nečekali v místech, která jsou blíže k Francii a Švýcarsku než k české kotlině. Zatímco několikrát křižujeme Dunaj, zmocňuje se nás myšlenka, že Alfréd byl jedním z těch, kteří byli vytrženi ze svých domovů, do nichž se nemohli, ba ani nesměli vrátit. Proto byly jeho pravidelné návštěvy Šumavy v pozdějších letech tím, co mnozí z nás (snad) nikdy nepochopí – návraty domů. Když mu to zdraví dovolovalo, rád se zastavoval u pomníku Adalberta Stiftera na Plechém. Tento velký básník Šumavy dokázal vylíčit harmonii, nedotčenost a krásu zdejších míst jako nikdo jiný. Zřejmě i proto pojilo Alfréda Schlägera ke Stifterovým dílům velmi zvláštní a silné pouto. Nacházel v nich inspiraci a uklidnění, a i přes odříkání a nové začátky, jistě i odvahu, činorodost, velkou lásku k rodině a hlubokou lidskost.
Po velmi dlouhé cestě, která byla však zcela bez komplikací, překročila dodávka, jejímž údělem je převážet předměty nevyčíslitelné kulturní, duchovní a morální hodnoty, česko-německou hranici. Po večerní přestávce na vyspání v Sušici jsme druhý den, 27. listopadu 2025, vyrazili s knihami do Horní Plané. A když jsme konečně přejeli most přes Teplou Vltavu v Horní Vltavici, začali jsme pomalu uzavírat příběh o odkazu Alfréda Schlägera, který jsme měli tu čest vrátit domů. Těšíme se, až budou moci zájemci z řad veřejnosti využít tyto knihy k badání nebo pro potěšení v knihovně zřízené Jungbauerovým šumavským vlastivědným spolkem.
Nic z toho by nebylo možné, nebýt Ingrid Kellermann, její rodiny a ostatních členů rodiny pana Schlägera, Lenky Hůlkové z Jungbauerova šumavského vlastivědného spolku v Horní Plané, ředitele Muzea Šumavy Sušice, pana Mgr. Josefa Haise, který s nadšením podpořil spolupráci kulturních institucí na Šumavě a bez jehož přičinění by nikdy nebylo možné dostat knihy pana Schlägera do České republiky, a v první řadě – díky Pavlovi Ryšnovskému, který našel bezpečnou cestu přes namrzlé a zasněžené hřebeny. A já? Já to jen vyprávím, to je celé.
Mgr. et Mgr. Michal Novotný
Muzeum Šumavy Sušice
Jungbauerův šumavský vlastivědný spolek

 

Popis fotografií:
1: Pan Alfréd Schläger s manželkou Augustou ve svém domě v Gerabronnu.
2: Pavel Ryšnovský, Ingrid Kellermann a Michal Novotný při nakládání pozůstalosti Alfréda Schlägera v Gerabronnu.
3: Muzeum Šumavy Sušice zajistilo převoz výjimečného materiálu do Horní Plané.
4: Nakládka pozůstalosti Alfréda Schlägera v Gerabronnu.
5 + 6: Cesta přes zimní Šumavu. (5 – poblíž Železné Rudy, 6 – poblíž Kašperských Hor)
7: Michal Novotný a Pavel Ryšnovský z Muzea Šumavy dopravili pozůstalost Alfréda Schlägera do Horní Plané.
8: Michal Novotný a Lenka Hůlková při předání pozůstalosti do knihovny Jungbauerova šumavského vlastivědného spolku v Horní Plané.