Přednáška PhDr. Michala Frankla, Ph.D. "Země nikoho 1938"
Přednáška Phdr. Michala Frankla, Ph.D. Země nikoho 1938: uprchlíci a bezstátnost na hranicích středovýchodní Evropy
Jak se mohou lidé octnout a jak vypadá život mezi hranicemi států a mimo jejich zodpovědnost? Přednáška přibližuje dějiny země nikoho, v níž byli na konci 30. let 20. století ve středovýchodní Evropě zachyceni židovští uprchlíci - lidé vyhánění z nacistického Německa a dalších zemí. Mnohá místa, kde uprchlíci živořili na sklizeném poli, v rozpadajícím se průmyslovém objektu či na rezavé tažné lodi, zůstávají dnes zapomenuta. Přednáška se zabývá tím, jak uprchlíci sami zemi nikoho vnímali a jak svému vylučování ze společnosti a za hranice vzdorovali. Analyzuje jejich interakci s pohraničníky nebo pracovníky humanitárních organizací. V kontrastu s žitou zkušenost bezstátnosti zkoumá představy liminálního prostoru, které vymazávají identitu uprchlíků a jejich schopnost samostatného jednání.
Michal Frankl vystudoval politologii na Univerzitě Karlově v Praze (1993–2000). V roce 2006 získal na téže univerzitě titul Ph.D. s disertační prací na téma českého antisemitismu na konci 19. století. V letech 2008 až 2016 vedl Oddělení pro dějiny šoa v Židovském muzeu v Praze. Mezi lety 2016 a 2025 působil jako vědecký pracovník v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Od roku 2010 spolupracuje s Evropskou infrastrukturou pro výzkum holokaustu (EHRI) a od roku 2019 je hlavním řešitelem projektu ERC Consolidator »Unlikely Refuge? Refugees and Citizens in East-Central Europe in the 20th Century« [Nepravděpodobný azyl? Uprchlíci a občané ve středovýchodní Evropě ve 20. století] (2019–2025).
Od roku 2025 je Michal Frankl vedoucím oddělení »Vědění a participace« v Leibnizově ústavu pro dějiny a kulturu východní Evropy (GWZO) v Praze.
Jak se mohou lidé octnout a jak vypadá život mezi hranicemi států a mimo jejich zodpovědnost? Přednáška přibližuje dějiny země nikoho, v níž byli na konci 30. let 20. století ve středovýchodní Evropě zachyceni židovští uprchlíci - lidé vyhánění z nacistického Německa a dalších zemí. Mnohá místa, kde uprchlíci živořili na sklizeném poli, v rozpadajícím se průmyslovém objektu či na rezavé tažné lodi, zůstávají dnes zapomenuta. Přednáška se zabývá tím, jak uprchlíci sami zemi nikoho vnímali a jak svému vylučování ze společnosti a za hranice vzdorovali. Analyzuje jejich interakci s pohraničníky nebo pracovníky humanitárních organizací. V kontrastu s žitou zkušenost bezstátnosti zkoumá představy liminálního prostoru, které vymazávají identitu uprchlíků a jejich schopnost samostatného jednání.
Michal Frankl vystudoval politologii na Univerzitě Karlově v Praze (1993–2000). V roce 2006 získal na téže univerzitě titul Ph.D. s disertační prací na téma českého antisemitismu na konci 19. století. V letech 2008 až 2016 vedl Oddělení pro dějiny šoa v Židovském muzeu v Praze. Mezi lety 2016 a 2025 působil jako vědecký pracovník v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd ČR. Od roku 2010 spolupracuje s Evropskou infrastrukturou pro výzkum holokaustu (EHRI) a od roku 2019 je hlavním řešitelem projektu ERC Consolidator »Unlikely Refuge? Refugees and Citizens in East-Central Europe in the 20th Century« [Nepravděpodobný azyl? Uprchlíci a občané ve středovýchodní Evropě ve 20. století] (2019–2025).
Od roku 2025 je Michal Frankl vedoucím oddělení »Vědění a participace« v Leibnizově ústavu pro dějiny a kulturu východní Evropy (GWZO) v Praze.