Expozice šumavského sklářství
Šumava se řadí k nejstarším centrům sklářské výroby v českých zemích a první písemné zmínky pocházejí z poloviny 14. stol. Nejstarší zpráva o sklárně na Sušicku je z roku 1498. Původní produkci tvořily především skleněné korálky – pateříky, kroužky a mozaikové sklo.
V polovině dvacátých let 15. století byly zdejší sklárny vyhašeny, nový vzestup nastal až po roce 1450. Sklářské osady byly budovány v lesích v dosahu obchodních stezek. Ke každé sklárně patřilo i hospodářství, jež v odlehlých místech zajišťovalo základní potraviny. Po vyklučení lesa se skláři odstěhovali na nové stanoviště, obvykle výše do hor, osady však většinou nezanikly a dodnes nám jejich názvy připomínají někdejší sklárnu (Skláře, Staré hutě, Skelná huť a pod).
Od husitských válek do třicetileté války pracovalo na Šumavě zhruba 35 skláren, těsně před ní jich bylo činných asi 25. Třicetiletá válka rozvrátila kvetoucí šumavské sklářství, mnohé sklárny byly vyhašeny, další pracovaly jen omezeně. Zhruba kolem poloviny 17. století s příchodem nových sklářských rodin – Gerlů, Eisnerů, Pochů, Adlerů – dochází k novému vzestupu. Nastala éra velké slávy českého barokního broušeného a řezaného ( rytého) křišťálu. České sklo začíná vytlačovat z evropských a světových trhů benátskou produkci.
Díky přebytku dřeva se Šumava stává na konci 18. století oblastí s největší koncentrací skláren v Čechách. Během třetí čtvrtiny 19. století se zde formovalo několik velkých podniků. V prvé řadě to byly sklárny firmy Meyer v Lenoře, Adolfově, Františkově a Arnoštově, dále podniky schmidovské v Anníně, Podlesí a Stachách, ve výrobě tabulového a zrcadlového skla firmy rodiny Zieglerů a podnik Franze Schrencka, které měly závody v celých jihozápadních Čechách i v Bavorsku. V 19. století však význam šumavských skláren poklesl a hutě začaly pomalu zanikat. Zbývající sklárny do konce dvacátých let sklárny úspěšně produkovaly a vyvážely, ale krize třicátých let a události 2.světové války přinesly hluboký rozpad. Během druhé světové války byly všechny sklárny podřízeny válečnému hospodářství. Pro šumavské sklárny byl zvláště zničující zákaz výroby ozdobného skla z roku 1944. Znamenalo to definitivní vyhašení sklárny v Arnoštově a zastavení provozů v Klášterském Mlýně i v Anníně. Adolfov nebyl v provozu zřejmě již od roku 1941.
Převážnou část této expozice tvoří sbírka skla pana Bruno Schreiber, kterou muzeu daroval v roce 2005. Jsou zde umístěny i dvě vázy dvoustěnného stříbřenéhé skla ze sklárny v Anníně z druhé poloviny 19. století. Ve vitrínách jsou vystaveny výrobky proslulých šumavských skláren – Adolfova, Klášterského Mlýna, Lenory a Annína. V pultových vitrínách pak například model sklářské hutě a sklářské náčiní . Na stěnách Vás jistě zaujme zrcadlo benátského typu s rytými ozdobami na rámu z 18. století a obraz se zrcadlovým pozadím, jenž byl vyroben na Hůrce po r. 1800. Pod ním leží zbytek sklářské pánve ze šumavské huti. Sklářskou expozici doplňuje měšťanský nábytek z 18. a 19. století.