Záchranná stanice Kašperské Hory
Stanice je dostupná pouze po předchozí telefonické domluvě.
Záchranná stanice při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách vznikla v r. 1988. Za dobu své existence bylo zachráněno a vráceno do přírody velké množství vzácných živočichů.
Myšlenka vybudovat toto zařízení právě v Kašperských Horách není náhodná. Na Muzeum Šumavy - přírodovědné pracoviště (které jej jediné v celém bývalém okrese), se stále častěji obracela veřejnost s prosbou o pomoc při záchraně zvířat. Z tohoto důvodu požádalo ředitelství muzea Ministerstvo kultury o udělení výjimky k chovu chráněných živočichů. V roce 1988 jsme toto povolení obdrželi a začali s budováním stanice.Mezi nejzávažnější poranění patří popáleniny elektrickým proudem s následnou mumifikací nebo rozkladem poraněné tkáně, zranění dopravními prostředky, postřelení, otravy a zamoření parazity. Tato vážná poškození mají za následek několikaměsíční léčbu a následně dlouhodobou přípravu k vypuštění, kdy se živočich musí připravit na samotný život v přírodě.
Asi 30 % živočichů, kteří projdou stanicí, jsou mláďata. Jedná se buď o skutečné sirotky, kterým uhynula matka, nebo, a to ještě častěji, o "opuštěná" mláďata, která člověk sice z dobré vůle, ale z neznalosti odnesl zbytečně z přírody. I když se v tomto případě nejedná o poraněné jedince, jejich návrat do přírody je velice problematický. Není ani tak složité je odchovat, ale nejtěžší úkol je jejich příprava na samostatný život v přírodě, zbavit je závislosti na člověku tak, aby získali přirozenou plachost a naučili se samostatně získávat potravu. Často se stává, že mládě je natolik fixováno na náhradní matku, - člověka, že jeho pobyt ve volné přírodě je nemožný. Mezi stálé obyvatele stanice tak patří čápi, jejichž mláďata se daří odchovávat a vypouštět do volné přírody, rys, krkavci a výr. Poškození jejich křídel neumožňuje jejich návrat přírodě.